Nejdůležitějším předpokladem pro dobrou zpověď je výchova svědomí k osobnímu, samostatnému rozhodování. Ať naše první otázka nezní: „Co je zakázáno?“, ale ptejme se především: „K jakému životnímu úkolu mě Bůh stvořil? Jak má můj život podle Boží vůle vypadat? Co ode mě Bůh čeká?“ Při zpytování svědomí nemá křesťan před sebou sbírku zákonů, ale živého Boha.
Při sebepoznání porovnávejme svůj život se životem a učením Ježíše Krista, v němž se Bůh zjevil: takový je a toto chce Ježíš – takový jsem a toto chci já; v této situaci by Ježíš jednal takto – já v ní jednám takto. Cílem zpytování svědomí není najít na sobě co nejvíc chyb, ale poznat, jak mám žít a jednat jako Ježíšův učedník a spolupracovník.
Zpytování svědomí je důležité pro růst křesťanského života. Proto je konejme i mimo svátost smíření, pokud možno denně při večerní modlitbě.
Následující otázky v zrcadlech svědomí nemohou nahradit osobní zkoumání vlastního svědomí. Nemohou zahrnout všechno; pouze radí a připomínají všeobecné zásady. Začneme prosbou o co nejlepší poznání Krista i sebe.
Bože, Otče nebeský, jsi vševědoucí a znáš mne dokonale. Voláš mě, abych zkoumal svůj život před tebou a poznal se tak, jak mě znáš a vidíš ty. Tvůj Syn Ježíš Kristus mi svým lidským životem ukázal, jak mám žít já, který nesu jeho jméno – křesťan. Osvěť svým Duchem můj rozum, abych se poznal. Dotkni se mého srdce, abych svých hříchů litoval. Daruj mi statečnost a pokoru, abych se upřímně vyznal. Pohni mou vůli, abych svá předsevzetí dokázal uskutečnit. Dej mi nadšení pro spravedlnost a dobro.
Podle Desatera
Bůh je láska. Miloval mě dřív, než já jsem ho znal, a chce, abych i já ho měl rád. Moje láska k Bohu se má projevovat věrným zachováváním Božích přikázání: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo“ (Jan 14,23).
Je můj každodenní život projevem živé víry, naděje a lásky? — Nebyl jsem lhostejný ve víře? — Nezapíral jsem svou víru? — Nepodléhal jsem pochybnostem? — Staral jsem se o přiměřené vzdělání ve věcech víry? — Nevěřil jsem pověrám? — Nepodléhal jsem zoufalství? — Nezanedbával jsem denní modlitbu? — Nemodlil jsem se bezmyšlenkovitě?
Kdo má správnou představu o Bohu, ten o něm vždy mluví s úctou.
Nemluvil jsem lehkovážně nebo posměšně o Bohu a věcech víry? — Neurážel jsem Boha v hněvu nebo v zoufalství? — Nevyslovoval jsem zbytečně jméno Boží a jména svatých? — Neklel jsem? — Nepřísahal jsem lehkovážně nebo křivě?
V Kristu se stal Bůh člověkem, aby se v něm člověk mohl spojit s Bohem. Čím důvěrnější je tedy náš vztah ke Kristu, tím blíž jsme Bohu. Největší příležitost k setkání s Kristem máme při bohoslužbě: v jeho slovu a ve svátostné hostině.
Nevynechal jsem svou vinou nedělní a sváteční bohoslužby? — Nepřicházel jsem do kostela pozdě? — Účastnil jsem se bohoslužeb vždy pozorně? — Nevyhýbal jsem se z lhostejnosti přijímání eucharistického Krista? — Neporušil jsem nedělní klid a zotavení zbytečnou těžkou prací? — Zachoval jsem přikázání o roční zpovědi a velikonočním přijímání?
„Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40). Když se setkáváme s bližním, setkáváme se s Kristem. Zvláštní místo mezi bližními zaujímají manželé, děti, rodiče, sourozenci a spolupracovníci. Rodina je základní buňkou církve i občanského společenství.
Povinnosti k rodičům (nedospělé nebo dosud závislé děti mají vůči rodičům kromě uvedených pravidel také závazek poslušnosti): Nebyl jsem k rodičům nelaskavý, drzý, nevděčný? — Poskytoval jsem jim ochotně svou pomoc? — Nezapomínal jsem na ně?
Povinnosti rodičů: Věnoval jsem denně potřebný čas svým dětem? — Nezanedbával jsem jejich výchovu ke skromnosti, přiměřené kázni a sebeovládání? — Byl jsem při ukládání trestů umírněný a spravedlivý? — Seznamoval jsem je se zásadami víry a vedl je ke křesťanskému životu? — Staral jsem se o včasné, správné a postupné poučování svých dětí v oblasti pohlavního života? — Snažil jsem se, abychom ve výchovných zásadách postupovali jednotně? — Neřešili jsme manželské nebo rodičovské spory před dětmi? — Respektoval jsem přiměřenou svobodu dospívajících nebo dospělých dětí?
Povinnosti k spolupracovníkům: Respektoval jsem autoritu představených? — Pamatoval jsem, že při vší úctě k nadřízeným je třeba více poslouchat Boha než lidi? — Nebyl jsem nespravedlivý k podřízeným?
Proti životu hřeší nejen vrah, ale každý, kdo se hněvá, hádá, ubližuje. Sebevláda je plodem duševního tréninku, je nutná k vnitřní a vnější svobodě člověka. Především je to jedna z podmínek následování Krista, který řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě“ (Lk 9,23).
Nevydával jsem svůj život lehkomyslně do nebezpečí? — Nepoškozoval jsem svoje zdraví (alkohol, drogy, přepínání sil)? — Zachoval jsem postní předpisy? — Nevydal jsem do nebezpečí život a zdraví svých bližních? — Neřídil jsem dopravní prostředek pod vlivem alkoholu? — Netrápil jsem své okolí náladovostí nebo mstivostí? — Neměl jsem s někým neústupné hádky, spory, rvačky? — Neubližoval jsem nadávkami, vyhrožováním? — Neživil jsem v sobě nenávist? — Uměl jsem odpustit? — Respektoval jsem osobní důstojnost partnera v manželství? — Netrápil jsem ho žárlivostí? — Udělal jsem si pro něho i pro rodinu čas? — Pomáhal jsem mu podle potřeby v domácnosti? — Nezabýval jsem se vražednými nebo sebevražednými myšlenkami? — Nezničil jsem klíčící život nebo nebyl jsem na tom spoluvinen? — Nesváděl jsem druhé k hříchu? — Nedával jsem pohoršení?
Celé lidské tělo je krásné Boží dílo, je dobré. Pohlavní síly podněcují v mladých lidech životní elán, probouzejí a rozvíjejí citový život,
vedou k hledání životního partnera a k založení domova a rodiny.
V manželství slouží pohlavní síly k předávání života a k vzájemnému obdarovávání láskou. Pudový život však musí být ovládán duchem.
Hříšné je to, co je proti Božímu záměru.
Vím v oblasti tělesné lásky všechno, co potřebuji? — Umím o těchto věcech myslet a mluvit ukázněně a s úctou? — Nehřešil jsem neslušnými řečmi a uvolněným chováním? — Nezneužíval jsem pohlavního pudu (cizoložství, pohlavní styk mimo manželství, sebeukájení)? — Vyhýbal jsem se blízké příležitosti k hříchu?
Mezi manžely: Pečoval jsem o to, aby náš intimní manželský život byl společně prožitou radostí a prohloubením lásky? — Nebyl jsem sobecký a hrubý? — Neodmítal jsem ze sobeckých důvodů děti? — Žiji v manželství uzavřeném před církví?
Pravým vlastníkem všeho je Bůh, lidé jsou správci a budou Pánu skládat účty.
Bůh řekl lidem: „Podmaňte si zemi“ (Gen 1,28). Práce a tvořivá činnost je službou Bohu, bližnímu a společnosti, dává životu náplň.
Neukradl jsem něco? — Vrátil jsem nebo nahradil jsem majetek nepoctivě získaný? — Nepožadoval jsem přemrštěnou cenu za svou práci, za nedostatkové zboží? — Vrátil jsem vypůjčené peníze, věci? — Nepoškodil jsem cizí věci? — Zacházel jsem se svěřenými věcmi šetrně a hospodárně? — Plním závazky vůči druhým? — Nebyl jsem lakomý? — Nebyl jsem marnotratný, rozhazovačný? — Pracuji v zaměstnání poctivě? — Nezáviděl jsem?
Bůh je pravda. Bez upřímnosti a čestnosti není nikdo řádným křesťanem, není možné ani normální soužití lidí. Daru řeči máme užívat jen k dobrému.
Nelhal jsem? — Neuškodil jsem někomu nepravdivým svědectvím nebo tím, že jsem svědectví odmítl? — Nepodváděl jsem? — Nesnažil jsem se někoho oklamat svou přetvářkou? — Nebyl jsem pyšný a ješitný? — Nepomlouval jsem? — Odvolal jsem své pomluvy? — Neubližoval jsem anonymními dopisy? — Zachoval jsem svěřené tajemství? — Dodržel jsem dané slovo? — Neztrpčoval jsem bližnímu život bezohlednými řečmi o jeho chybách, zbytečným posuzováním? — Nelichotil jsem neupřímně?
A
Bože, lituji všech svých hříchů. Zasloužil jsem za ně trest, ale ty mi nabízíš svou lásku. Je mi líto mých provinění, protože jsem tě jimi urážel.
Chci se bránit hříchu a vyhýbat se i příležitosti k němu. Svěřuji ti lidi, kterým jsem ublížil. Bože, buď milostiv mně hříšnému.
Dej mi sílu a veď mě. Můj Ježíši, milosrdenství.
B
Otče, mám před očima své hříchy. Vidím svou vinu. Vidím, jak jsem ze svévole, hlouposti, slabosti opustil tvou lásku a poslání, které jsi mi svěřil.
Vidím, jak jsem nedbal, abych žil jako bratr Ježíše Krista ve stálém spojení s ním, v připodobňování jemu.
Vidím, jak jsem porušil svatost tvého lidu, ke kterému jsi mě přičlenil. Vidím, co jsem promarnil, ztratil pro tebe, pro tvé království, pro sebe.
Jak mě to mrzí!
Zbav mě, Otče, mých hříchů, zbav mě toho, že jsem se vzdálil od tebe, od Krista, od bratří a sester, od svého poslání. Smiř mě se sebou. Nechci už
vyměnit svobodu tvého dítěte za samotu a odloučení, samotu s hříchem.
Dej mi k tomu, Otče, vůli a vytrvalost.